reklama

Doktor Macchini: "Dramatická situace, prosím, opouštějte dům, pouze pokud je to nezbytné"

Tvrdé svědectví, lékaře Daniele Macchiniho, lékaře z nemocnice Humanitas Gavazzeni V Bergamu, který líčí zkušenosti z první linie proti koronaviru. Amatérský překlad s použitím překladače a mých zbytků dávné znalosti italštiny.

Písmo: A- | A+
Diskusia  (0)

V jednom z informačních zdravotnických e-mailů, které denně dostávám, byl také odstavec nazvaný „společensky odpovědné jednání“, s některými doporučeními, se kterými lze jen souhlasit.

Po dlouhém přemýšlení, jestli a co napsat o tom, co se tu děje, jsem pochopil, že ticho není vůbec zodpovědné. Pokusím se tedy lidem, kteří se na naší práci nepodílejí, a jsou dále od naší reality, sdělit, co zažíváme v Bergamu během těchto pandemických dnů z Covid-19.

Chápu, že není třeba panikařit, ale když se zpráva o nebezpečí, které se děje, nedostane k lidem – nepochopí. Když slyším, že lidé nedodržují doporučení, shromažďují se, stěžují si, že nemohou jít do posilovny nebo že jim zrušili fotbalové turnaje – třesu se.

SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou
Obrázok blogu

Rozumím i ekonomickým škodám a mám z toho také obavy. Po epidemii začne totiž tahle tragédie znovu. Nad ekonomické hledisko si však dovoluji vyzdvihnout význam ohrožení zdraví, které se týká celé země. (….)

I já sám jsem s údivem sledoval reorganizaci celé nemocnice v minulém týdnu, kdy byl náš současný nepřítel virus stále ve stínu: oddělení se pomalu „vyprázdnila“, přerušila se veškerá méně důležitá volitelná činnost, na oddělení intenzivní péče se uvolňoval prostor k vytvoření co nejvíce lůžek. Došlo k úprávám pohotovostí, aby se vytvořily diverzifikované trasy a předešlo se infekcím.

Všechny tyto rychlé proměny vnesly do chodeb nemocnic atmosféru surrealistického ticha a prázdnoty, které jsme stále nerozuměli, čekali na válku, která měla teprve začít a že mnozí (včetně mě) si neuměli představit, že by přišla s takovou divokostí.

SkryťVypnúť reklamu
reklama

(To vše se dělo v tichosti a bez publicity, zatímco několik novin mělo odvahu napsat, že soukromá zdravotní péče nic nedělala).

Stále si pamatuji, že při mojí noční službě před týdnem jsem byl zbytečně vzhůru a čekal na volání z mikrobiologie. Čekal jsem na výsledek testu prvního podezřelého pacienta v naší nemocnici a přemýšlel jsem o tom, jaké důsledky by to případně mělo pro nás a kliniku.

Když o tom zpětně přemýšlím, zdá se mi, že moje vzrušení ohledně jednoho možného případu byla téměř směšná a neopodstatněná, nyní, když jsem viděl, co se děje.

Situace nyní není nic menšího než dramatická. Žádná jiná slova mi nepřicházejí na mysl.

SkryťVypnúť reklamu
reklama

Válka doslova explodovala a bitvy vedeme nepřetržitě, dnem i nocí.

Jeden po druhém přicházejí nešťastníci na pohotovost. Mají něco jiného než „komplikace chřipky“. Přestaňme říkat, že je to „těžší chřipka“. Během posledních dvou let jsem se dozvěděl, že lidé z Bergama nechodí vůbec na pohotovost. Tentokrát to nešlo vydržet. Sledovali všechny uvedené indikace: týden nebo deset dní doma s horečkou, aniž by šli ven a riskovali nákazu okolí, ale teď to nezvládali. Nedýchají dostatečně, potřebují kyslík.

Možností, jak léčit tento vir je jen málo. Šance na uzdravení závisí hlavně na našem organismu. Můžeme mu zkusit pomoct, pouze když už to nezvládá. Především doufáme, že tělo si s virem samo poradí, přiznejme si to. Antivirové terapie jsou u tohoto viru experimentální a my se o jeho chování učíme každý den. Zůstat doma, dokud se příznaky nezhorší, nezmění prognózu nemoci.

SkryťVypnúť reklamu
reklama

Přišla akutní potřeba lůžek. Jedno po druhém se vyprázdněná oddělení plní působivým tempem.

Zobrazovací panely se jmény pacientů v různých barvách v závislosti na operační jednotce, do které patří, jsou nyní všechny červené a místo chirurgického zákroku je zde diagnóza, která je vždy stejná, zatraceně: dvoustranná intersticiální pneumonie.

Řekněte mi, který chřipkový virus způsobuje takovou rychlou tragédii.

Protože to je ten rozdíl mezi klasickou chřipkou - kromě nakažení mnohem menší populace během několika měsíců, je komplikovaných případů méně a to pouze když VIRUS ničí ochranné bariéry a náš dýchací trakt umožňuje bakterii obvykle žijící v horním traktu napadnout průdušky a plíce, což působí závažnější případy.

Covid 19 má lehký průběh u mnoha mladých lidí, ale u mnoha starších lidí (a nejen u nich) má podobu skutečného SARS, protože přichází přímo do plic a infikuje je a ty činí neschopné vykonávat jejich funkci. Výsledné respirační selhání je často závažné a po několika dnech hospitalizace nemusí stačit jednoduchý kyslík, který lze podat na oddělení.

Promiňte, ale pro mě jako pro lékaře nemá žádnou hodnotu, kterou mohu přehlížet, že nejzávažnější jsou hlavně starší lidé s jinými patologiemi. Starší populace je v naší zemi nejvíce zastoupena a je obtížné najít někoho, kdo ve věku nad 65 let nebere alespoň tabletu na tlak nebo diabetes. Chci vás ujistit, že jsou zde i mladí lidé, kteří skončili v intubované intenzivní péči nebo ještě v horším případě v ECMO (stroj pro nejhorší případy, který extrahuje krev, znovu okysličuje a vrací ji do těla, čekáme co na to organismus a my doufáme, že se plíce vyléčí), díky mladému věku je šance.

A bohužel stále existují lidé na sociálních sítích, kteří jsou hrdí na to, že se nebojí a ignorují indikace a vadí jim, že jejich obvyklé životní návyky jsou „dočasně“ v krizi, přitom ale mezitím dochází k epidemiologické katastrofě.

A už tu nejsou žádní chirurgové, urologové, ortopedie, jsme jen lékaři, kteří se najednou stanou součástí jediného týmu, který čelí této vlně tsunami, která nás ohromila. Případy se násobí, máme 15–20 hospitalizací denně ze stejného důvodu. Výsledky testů nyní přicházejí jeden po druhém: pozitivní, pozitivní, pozitivní.

Náhle se pohotovostní příjem pod náporem zhroutí.

Jsou vydána nouzová opatření: na pohotovosti je potřeba pomoc. Rychlý meeting, kde se dozvíte, jak funguje software pro první pomoc, a o pár minut později jste již dole, vedle válečníků na frontě. Obrazovka počítače s příznaky je vždy stejná: horečka a dýchací potíže, horečka a kašel, respirační nedostatečnost atd ... testy, radiologie, vždy se stejnou větou: bilaterální intersticiální pneumonie, bilaterální intersticiální pneumonie, bilaterální intersticiální pneumonie. Všichni budou hospitalizováni. Někdo již intubuje a jde na intenzivní péči. Pro ostatní je pozdě...

Intenzivní péče je plná a tam, kde končí intenzivní péče, jsou další. Každý kousek se využije i operační sály, které nyní pozastavily svou neodkladnou činnost, se stávají místem intenzivní péče, tam, kde dříve neexistovala.

Připadalo mi to neuvěřitelné, nebo alespoň mohu mluvit za HUMANITAS Gavazzeni (kde pracuji), jak bylo možné v tak krátké době zavést rozmístění a reorganizaci zdrojů určených k přípravě na katastrofu tohoto rozsahu. A každá reorganizace lůžek, oddělení, zaměstnanců, pracovních směn a úkolů je neustále přezkoumávána každý den, aby se pokusila poskytnout vše a ještě více.

Ti, kteří již dříve vypadali jako duchové, jsou nyní znovu připraveni pokusit se udělat to nejlepší pro nemocné, ale je znát vyčerpání. Personál je vyčerpaný.

Na tvářích jsem viděl únavu, která mizela, navzdory už vyčerpávajícímu pracovnímu zatížení, které měli. Viděl jsem, jak lidé nepočítají přesčasy. Viděl jsem solidaritu nás všech, kteří přišli k našim internistům a ptali se: „Co pro vás teď mohu udělat?“ nebo „nechte tu hospitalizaci být.“ Lékaři, kteří přemísťují postele a přenášejí pacienty, lékaři, kteří místo sester podávají léky. Sestry se slzami v očích, protože nemůžeme zachránit všechny a příznaky několika pacientů současně odhalí osud, který již byl zpečetěn.

Žádné další směny, plány. Společenský život se pro nás zastavil.

V minulosti jsem byl pryč několik měsíců a ujišťuji vás, že jsem vždycky dělal, co bylo v mých silách, abych viděl svého syna i ve dnech, kdy jsem si vzal noční, odložil jsem spánek, abych byl s ním. Teď už jsem ho téměř 2 týdny neviděl.

Nevídám ani svého syna, ani členy mé rodiny ze strachu, že bych je nakazil, nechci nakazit starší babičku nebo příbuzné s jinými zdravotními problémy. Spokojím se s fotografiemi mého syna, které sleduji přes slzy, a s několika videohovory.

Buďte také trpěliví, nestěžujte si, že nemůžete jít do divadla, do muzeí nebo do tělocvičny. Pokuste se soucítit s tím nesčetným počtem starších lidí, které byste mohli zahubit. Vím, že to není vaše chyba, ale neposlouchejte ty, kteří vám tvrdí, že přeháníte, a možná dokonce i toto svědectví se může zdát jako přehánění pro ty, kteří jsou daleko od epidemie, ale prosím, poslouchejte nás, opouštějte dům pouze kvůli nepostradatelným věcem!

Nechoďte hromadně nakupovat zásoby do supermarketů: je to špatné, protože se shlukujete a zvyšujete riziko kontaktu s infikovanými lidmi, kteří nevědí, že nakažení jsou.

Možná, pokud máte masku (třeba i takovou, která se používá k určité práci), oblékněte ji. Nehledejte ffp2 nebo ffp3. Ty by měly sloužit nám a nám chybějí. Dosud jsme museli optimalizovat jejich použití pouze za určitých okolností, jak nedávno WHO navrhla s ohledem na jejich téměř všudypřítomný nedostatek.

Ano, díky nedostatku některého vybavení jsem já a mnoho dalších kolegů vystaveni nákaze navzdory všem prostředkům ochrany, které máme. Někteří z nás již byli infikováni navzdory protokolům. Někteří infikovaní kolegové také infikovali příbuzné a někteří z jejich rodinných příslušníků již bojují mezi životem a smrtí.

Řekněte svým rodinným příslušníkům, kteří jsou starší nebo mají jiné nemoci, aby zůstali doma. Přineste jim prosím potraviny.

My nemáme jinou alternativu. Je to naše práce. Ve skutečnosti to, co dnes dělám, není práce, na kterou jsem zvyklý, ale stejně to dělám a budu ji mít rád, pokud budou platit stejné zásady: pokusit se, aby se někteří nemocní lidé cítili lépe a uzdravovali se, a v jiných případech jen zmírním utrpení a bolest těm, kteří se bohužel nemohou uzdravit.

Nebudu se zabývat lidmi, kteří nás dnes nazývají hrdiny a kteří byli až do včera připraveni nás urážet a kritizovat. Jakmile vše skončí, vrátí se k urážení. Lidé na všechno rychle zapomínají.

A my nejsme hrdinové. Je to naše práce. Každý den, i doteď jsme riskovali: když dáváme ruce do břicha plné krve někoho, koho neznáme, jestli má HIV nebo hepatitidu C. Děláme to, i když víme, že má HIV nebo hepatitidu C; když se omylem zraníme jehlou od pacienta s HIV a užíváme léky, které nás nutí zvracet od rána do noci po dobu jednoho měsíce. Když otevřeme s úzkostí výsledky testů při různých kontrolách po náhodném vpichu a doufáme, že nebudou infikovány.
Prostě si vyděláváme na živobytí něčím, co je plné emocí. Nezáleží na tom, jestli jsou krásné nebo ošklivé, prostě si je vezmete domů.

Nakonec se snažíme, abychom se stali užitečnými. Nyní to zkuste i vy: svými činy ovlivňujete život a smrt několika desítek lidí a oni zase dalších.

Prosím, sdílejte tento text. Musíme šířit slovo, abychom zabránili tomu, co se zde děje v Itálii.

Originál textu, který jsem přeložila s pomocí automatického překladače a své chabé znalosti Italštiny, je dohledatelný na fcb profilu pana doktora nebo v italských médiích, která text převzala.

např. zde: https://www.bergamonews.it/2020/03/08/il-medico-situazione-drammatica-per-favore-uscite-di-casa-solo-se-indispensabile/358545/?fbclid=IwAR0u3u0-qN5YkeN6D9XkpFdZXsX8pVJ1xM2kFZwmb0Yh3_w8MZ1ycAhPbXU

 

 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Moje další texty ke koronaviru najdete zde:

Vyšlo 3.3: 2020 Koronavir: nezabíjí strach, ale podceňování, ignorace, bagatelizace a především neinformovanost

Vyšlo 4.3. 2020 Koronavir část 2: Děláte to pro vašeho dědečka, babičku a všechny dlouhodobě nemocné

Vyšlo 7.3. 2020 Koronavirus část 3. V tomhle průšvihu jsme všichni společně

Vyšlo 8.3. 2020 Koronavirus 4. díl: Důležitý příběh Doktora Li Wenlianga

Vyšlo 11.3. 2020 Koronavirus 5. Díl: Opatření, ekonomické dopady a solidarita

Vyšlo 28.1. 2020 Jak se vyznat v informacích o koronaviru? Známý v Číně mi popsal aktuální situaci.

 

Tereza Boehmová

Tereza Boehmová

Bloger 
  • Počet článkov:  60
  •  | 
  • Páči sa:  5x

Vyšly mi zatím 3 knížky, kniha pohádek Zuzanka a Goldýš, fejetony Matka z cukru a oceli a pohádky Zajíček Zlobílek. Vystudovala jsem žurnalistiku, žila chvilku v USA, v Praze jsem pak pracovala například v rubrice názory MF DNES jako editorka a později jako administrátorka blogu iDNES.cz. Píšu články a fejetony do různých časopisů a zabývám se firemním PR. Zoznam autorových rubrík:  FotoblogyPovídkyPolitika a názoryNezaradenéSúkromné

Prémioví blogeri

Post Bellum SK

Post Bellum SK

74 článkov
Karolína Farská

Karolína Farská

4 články
Matúš Sarvaš

Matúš Sarvaš

3 články
Jiří Ščobák

Jiří Ščobák

752 článkov
Lucia Šicková

Lucia Šicková

4 články
Iveta Rall

Iveta Rall

87 článkov
reklama
reklama
SkryťZatvoriť reklamu