reklama

Anděla 999: V restauraci (kapitola 8)

Po krátké pauze, kterou zapříčinily akce kolem křtu a propagace nové knížky pohádek Zuzanka a Goldýš, se konečně vracím k pokračování příběhu o napraveném strážném Anděli. Předchozích 7 dílů najdete v odkazu níže.

Písmo: A- | A+
Diskusia  (0)

Anděla přišla o křídla a ani nevěděla, na jak dlouho to bude. Místo nich měla na zádech nepříjemně lepkavou rozměklou hmotu, která tlačila a tížila a nedala se schovat. Bez křídel se nepracovalo zrovna nejlíp. Byla to otrava, všechno musela stíhat pěšky a byla docela uhoněná. Často, když se plahočila za přiděleným doktorem, a nemohla ani kousek popoletět, ji napadlo, jestli to vůbec stálo za to.

Když si vybavila, kvůli komu tak riskuje, nebyla si jistá svou příčetností. Instinkt a všechny ty záhady kolem Luciena jí ale říkaly, že s ním (vlastně s nimi oběma) v nějakém spojení zůstat musí. Pocit, že dělá správně, i když to je tak špatné, byl nepopsatelně zvláštní. Jakoby nad dobrem existovalo ještě něco, něco o čem doteď nevěděla, nějaká nová dimenze. Vyšší zákon, síla, kterým se ona nyní řídila, přesvědčena o správnosti – nebo spíše – neměnnosti své cesty.

SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

Možná to byla nějaká forma vnitřní rebelie, záblesky bývalé Anděliny ďábelskosti, ale přicházely jako vzdor vůči nadvládě všudypřítomného rozlézajícího se dobra, o kterém v poslední pochybovala.

Svou funkci strážného anděla teď ale raději vykonávala bezchybně. Doktor chodil do práce, aniž by zakopával o práh, nikdy mu v nádrži nedošel benzín, ani si neukápl omáčku na košili, vracel se domů v pořádku, příjemně unavený, četl si a usínal spokojený i uspokojený vedle Renaty - nové holky, kterou mu Anděla přistrčila na lékařské konferenci. Renata byla pěstěná pětatřicátnice, zubařka, specialistka na dentální hygienu, ale navzdory velkým nárokům na čistotu s ní byla i docela legrace. Anděla si mohla vydechnout a nechat je bavit se. Hlavu měla plnou bývalého klienta a Lucienových slov. Potřebovala se dostat blíž. Potřebovala další vodítka.

SkryťVypnúť reklamu
reklama

Lucien říkal, aby tu hru hrála ďábelsky. Pár dní nevěděla, jak to myslel, ale pak něco zkusila. Doktorovi ráno vnukla nápad, aby zašel s Renatou na oběd do restaurace Pod lipkami. Na stůl v obýváku mu nastražila vizitku a doktor se naštěstí ani nerozmýšlel a hned udělal rezervaci. Zřejmě myslel, že ji tam položila Renata a chce, aby ji překvapil. Anděla doufala, že to vyjde. S bývalým klientem tam chodila pravidelně, téměř každou sobotu.

Renata se po cestě chichotala, až začala Andělu štvát, protože rušila její soustředění. Nejraději by jí podrazila nohu, aby na chvíli ztichla, ale to by asi nebylo příliš strážnoandělské. Nechala si tedy zajít chuť. Konečně byli na místě. Usadili se, prohlíželi jídelní lístek a Anděla popošla a opřela se o bar. Měla chuť dát si koktejl, ale to by se musela pro ostatní lidi kolem zviditelnit. Jako neviditelná, si bohužel beztrestně alkohol do krku lít nemohla. Samostatně létající lahev nebo sklenice cestující vzduchem by mohla někoho vyplašit, což se jí teď nechtělo riskovat. Nervózně se rozhlížela a vyčkávala – ač nerada - střízlivá.

SkryťVypnúť reklamu
reklama

Naštěstí to klaplo. Za dvacet minut jí někdo dýchl lehce na krk. Otočila se. Lucien se na ni díval tázavě, ale neříkal nic. „To je mi ale náhoda,“ řekl druhý strážný ďábel, co pracoval s Lucienem, „Jak to jde?“ Podíval se na slepence, co měla na zádech. Trochu se uchechtl. „Asi moc dobře ne,“ konstatoval Lucien, „dost se naběháš.“ „Aspoň jsem v kondici,“ rýpla si do něj a píchla Luciena prstem do rostoucího břicha.

„Sarkasmus tě neopustil, to je dobře,“ odpověděl a nahnul se k ní velice blízko, pak zašeptal: „Co máš v plánu, kotě?“ Anděla raději neodpověděla. Místo toho se rozhlédla po místnosti.

SkryťVypnúť reklamu
reklama

Konečně ho uviděla, tělem projel pocit příjemného vzrušení a energie, která ji posledních pár dní hodně chyběla. Seděl u stolu nedaleko jejího doktora a objednával si právě předkrm. Sledovala jeho pohyby a mimiku tváře, které znala za ta léta úplně dokonale. Bylo to jako dívat se na známý oblíbený obraz, v němž máte prozkoumaný každý kout, barvy i nepatrné tečky a nedokonalosti v ostatním nedostupných rozích a záhybech. 

Proti němu seděla nevýrazná, nepříliš hezká tmavovláska. Takový diblík. Byla to ta stejná, kterou Lucien před časem označil za „tu, co mu přináší smůlu“. Vkus jejího bývalého klienta na ženské byl vždycky dost mimo a vzhledem k diagnóze, bylo zcela jedno, koho si zrovna bral do postele, neznamenalo to nic než snahu nebýt tak šíleně sám s tím nepořádkem v hlavě. Anděla si všimla, že tahle holka u sebe nemá strážného anděla, ani ďábla, takže nebyla nijak zvlášť důležitá a stejně jako Renata nepotřebovala v lidském světě speciální andělskou ochranu ani trest. 

„Dobrá blbka, co?“ usmál se Lucien, když viděl, kam se dívá. Přikývla:„Být ještě ďáblicí, úplně by mě bavilo si s ní trochu pohrát.“ Zasnila se. Lucienův kolega to zaslechl, nadechl se a pak přivřel zlehka jedno oko. Ozvalo se vyjeknutí, holka bývalého klienta se právě zlehka polila horkou polévkou. Číšník přiběhl s ubrouskem a začal jí sušit košili.

„Ale no tak…“ řekla Anděla lehce káravě, ale musela si přiznat, že jí to přišlo celkem vhod. A všimla si ještě něčeho, i její bývalý klient musel těžce potlačovat a přemáhat jakousi nepatrnou pobavenou jiskřičku v oku. Co ji ovšem překvapilo ještě víc, bylo, když se po chvíli podíval jejich směrem, jakoby o nich věděl.

Dokonce se zvedl a vydal se směrem k nim a pak zabočil do chodby k toaletám. Lucien se ji pokoušel zadržet, ale vysmýkla se mu. Následovala bývalého klienta. V chodbě nikdo nebyl. Byla za ním jen několik málo metrů. Prohlížela si jeho záda. Najednou se otočil. Otevřel oči do široka přímo do těch jejích. Anděla uskočila prudce vzad. Nemohl ji přece vidět. Nikdy ji nikdo neviděl, pokud mu to nedovolila. Ty oči! Bylo v nich uplně všechno. Varování. Neskutečná hluboká bolest. Něco nadpozemsky krásného, děsivého a přitom dobrého. Anděla zůstala jako opařená. Byla přece sakra neviditelná! 

(pokračování příště)

předchozí díly:
Anděla Strážná 999 - Hrátky s šéfem (kapitola 1)
Anděla 999 - Vysvobození (kapitola 2)
Anděla 999 - Na dovolené (kapitola 3)
Anděla 999 - Věčná šance na nápravu (kapitola 4)
Anděla 999: Frakce (kapitola 5)
Anděla 999: Pohlazení (kapitola 6)
Anděla 999: Trest (kapitola 7)
 

Tereza Boehmová

Tereza Boehmová

Bloger 
  • Počet článkov:  60
  •  | 
  • Páči sa:  5x

Vyšly mi zatím 3 knížky, kniha pohádek Zuzanka a Goldýš, fejetony Matka z cukru a oceli a pohádky Zajíček Zlobílek. Vystudovala jsem žurnalistiku, žila chvilku v USA, v Praze jsem pak pracovala například v rubrice názory MF DNES jako editorka a později jako administrátorka blogu iDNES.cz. Píšu články a fejetony do různých časopisů a zabývám se firemním PR. Zoznam autorových rubrík:  FotoblogyPovídkyPolitika a názoryNezaradenéSúkromné

Prémioví blogeri

Milota Sidorová

Milota Sidorová

5 článkov
Zmudri.sk

Zmudri.sk

3 články
Jiří Ščobák

Jiří Ščobák

752 článkov
Matúš Sarvaš

Matúš Sarvaš

3 články
Karolína Farská

Karolína Farská

4 články
Iveta Rall

Iveta Rall

87 článkov
reklama
reklama
SkryťZatvoriť reklamu