Povídka: Sestra

Autor: Tereza Boehmová | 27.8.2018 o 9:36 | (upravené 1.9.2018 o 20:31) Karma článku: 1,79 | Prečítané:  464x

„Tak tady seš,“ zavrčela Sofie a podívala se přísně na ten malej myší obličej se vztyčenou bradičkou. Pojď se mnou laskavě vedle do pokoje, chci si promluvit.

Stvoření ji neochotně následovalo. Znovu se podivila, jak se něco takového může někomu líbit. Bylo to celé takové divně poskládané k sobě. Rozmázla by ji jako mouchu na okně, ale to by pak to okno musela ještě mýt.
 „Konečně jsem tě dostihla.“ Nejraději by jí popadla za ty prodloužené řídké vlasy a smýkla s ní o zem. I teď, když byly karty na stole, koukala na Sofii zpátky tím telecím a přitom přidrzlym ksichtíkem. Předstírala, že teda… jako vůbec nechápe.

„Měla jsem tě přečtenou od prvního momentu, ale rozhodla jsem se ti vyklidit prostor, ať ukážeš, co umíš. Je to kolikrát mnohem účinnější, než někomu něco vysvětlovat. Musím říct, že to, jak si s ním zametla, ale předčilo i všechna moje očekávání. A že jsem už zažila leccos. Holka, ty jsi hotovej černej Petr v rukávu.“

„Co jako? My se s Kryštůfkem milujeme, uplně nejvíc!“ odseklo TO a chtělo TO odejít. Chytla ji za rameno.    

 „Ještě jednou mu řekneš zdrobnělinou a jednu ti fláknu. To není žádná tvoje hračka, tvůj pejsek, je to dospělej chlap. Alespoň byl, než tě poznal. A nezkoušej to na mě, mám tě přečtenou. Jestli si myslíš, že tě nechám ho zničit úplně, tak to ses spletla. Na to, abys ukázala, co dovedeš, jsi měla dostatek času. Děláš z něj blbečka už dost dlouho. Ničíš všechno, co vybudoval.“

Chtěla protestovat, ale Sofie výhružně vztyčila prst a pokračovala: „Půjčila jsem ti ho, dala ti šanci. Vyklidila jsem pole, nepletla se vám do toho, i když jsem věděla, že jsi jen do sebe zahleděná káča, která využije kohokoliv. Lžeš a manipuluješ úplně bez ostychu. Navíc to máš docela vymakaný, pošlapáváš ho nenápadně, s tou nevinnou tvářičkou, aniž by si toho všiml. A to všechno okořeníš trochou vrtění zadkem a špatného sexu. Vlastně dobrá práce.“

„Máte s tvym bratrem fakt podivnej vztah,“ protestovala ta drzá slizká příšerka. Sofie se naježila.
„Jak divnej? Že mi na něm záleží? Že jsem to jediný, co mu na světě zbylo? Že tě nenechám mu dál ničit život? A nezačínej mi tu laskavě o osudu a Sexu ve městě. V Sexu ve městě možná hraješ nějakou roli, ale leda roli tý holky, co spadla ze schodů a vyrazila si zuby. Nataša… Jo, tuším, že to byla Nataša. Teď ti ale zuby nejspíš vyrazím já. My obě dobře víme, co jsi udělala, zneužila jsi ho, když byl na dně a omotala si se kolem něj, jak lepkavá lijána. Teď má pocit viny, nechce další životní prohru, aniž by tušil, že už prohrál.“

„Ale já si ho chci vzít a mít s nim děti a ani ty tomu nezabráníš, zbožňuje mě!“ řekla trucovitě.

Sofie obrátila oči v sloup. „Chceš to honem, viď. Honem měnit jméno, honem si pořídit děti a hlavně moc nemakat. Je potřeba to trošku urychlit, aby neměl čas se znudit tvou povahou husičky. A pak, až mu to dojde, už budeš zdánlivě kralovat. A děti? Něco ti prozradím o mém bratrovi, není to jen pohodovej klaďas. Znáš ho málo. Naroste ti prdel, udělá se ti první strie a on uteče prvníma dveřma.  Děti má moc rád, jo… pět minut na klíně. Pak je pošle dál. Budeš v tom uplně sama. Štěstí na fotkách, co stihneš udělat, než zdrhne do práce. Můj bratr už děti má. A proč myslíš, že jeho předchozí vztahy dopadly, jak dopadly? Je v jiný fázi života, potřebuje ženskou, která mu nebude celej den viset na krku a nechá ho rozvíjet kariéru a schopnosti, ženskou, u který najde klid, konečně se přijme, jakej je, a naučí se z toho těžit. Ne tvoje schopnosti, má milá. Ty jeho. Potřebuje ženskou, která je jako neviditelná síla, ženskou, která vedle něj pokvete, ne na něm. Rozhodně to nebude pitomá koza, co mu jen pár týdnů mává před obličejem špatně oholenou pičkou.“

„Tos přehnala, ty krávo!“ durdila se Sofiina protivnice.   

 „Tak kolik?“ zeptala se Sofie klidně.

„Kolik co?“

„Kolik chceš, abys mu vypadla ze života? 20 000 korun?“

„Já ho miluju,“ řekla ta osoba, ale neznělo to moc jistě.

„30 000?“ přihodila Sofie.

„50 000,“ řeklo to stvoření hlasem chladné obchodnice. A poprvé vypadala upřímně.

V tu chvíli ze skříně vylezl Kryštof. „Vypadni!“ zařval. Pochopila to rychle a zmizela jak pára nad hrncem.

Sofie se na něj podívala. Že měla zase pravdu, ji nijak netěšilo. Kryštof ji objal a šibalsky přivřel jedno oko. „Jak to, že to vždycky poznáš tak na stoprocent? Je to 3:0 pro tebe.“ zeptal se skoro vesele. „Nepřemýšlím koulema, milý bratře.“ řekla a oba se zasmáli. „Příště vybírám já, jo?“ navrhla Sofie a pohladila ho zlehka po lokti.

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

DOMOV

Mistrík odstúpil z prezidentského súboja, podporil Čaputovú

Mistríkovo rozhodnutie ocenil aj prezident Kiska a tiež podporil Čaputovú.

KOMENTÁR PETRA TKAČENKA

Toto by Čaputová nemala zahodiť

Po dvadsiatich rokoch môže prvé kolo vyhrať blok mimo Smeru a HZDS.

AUTO

Prichádza malé SUV Škoda Kamiq. Aké sú naše prvé dojmy?

Zaboduje priestorom aj bohatou výbavou.


Už ste čítali?