Povídka: Anděla 999 - díl druhý: Vysvobození

Autor: Tereza Boehmová | 13.6.2018 o 7:49 | (upravené 13.6.2018 o 12:34) Karma článku: 1,45 | Prečítané:  223x

Bylo nesnesitelné horko. Anděla seděla na dlouhém prkně, vysoko nad zemí a klátila nohama s pěkně tvarovanými kotníky.

„Budu si muset zajít na pedikúru,“ pomyslela si při pohledu na odloupnutý lak z malíčku. Trochu se nudila. Čelo měla červené, protože poslední dny práskala hlavou do zdi. Její svěřenec ji ukrutně štval. Už se ani nesnažila ho zadržet. Pořád přemýšlela nad návštěvou u šéfa a toho, co jí řekl. Zamilovaná si rozhodně nepřišla. Tohle je fakt všechno? Mám se starat o někoho, kdo si soustavně ničí život obřími skoky do hnoje. To se nedá vydržet! Přestala ho ochraňovat, jen to sledovala. Šílený! Prostě ší-le-ný.

Přemýšlela, kolika let se asi může takový průměrný člověk dožít a protože její klient byl docela dobře stavěný zdravím kypící muž, neviděla konec služby na obzoru. Představila si dalších 50 let a zamžilo se jí před očima. Bude si muset najít nějakou vedlejší zábavu, jinak to nepůjde.

Z přemýšlení ji vytrhlo jemné poklepání na rameno. „Luciene, co tady děláš?“ vyskočila překvapeně a skočila mu kolem krku. Dlouho se neviděli. Naposledy v pekle na výroční párty, ale to už je několik let. Andělu pak na podmínku přeložili do nebe. „Nic ti neřekli?“ podivil se a dal jí pusu na obě tváře. „Vypadáš báječně, holka, nebe ti svědčí.“ Anděla zakroutila hlavou. „Co mi neřekli?“ Lucienovi zajiskřily oči a objevily se v nich docela malé ohýnky. „Ten tvůj případ. Už se to překlopilo. Odteď to přebíráme my dole.“ Anděla nevěřícně zamrkala, radostně vyskočila a udělala několik tanečních kroků. „Děláš si srandu? Tak to je fakt BOŽÍ! Málem mi tu přeskočilo.“ Lucien ji zvedl do výšky, a pak zase postavil na zem. „Já vím, četl jsem složku. Hodně těžkej případ. A boží to je… mimochodem, tvůj boží šéf tě čeká.“ Anděla se zatvářila nedůvěřivě. „Minule říkal, že mě nechce vidět minimálně 12 měsíců. Copak, že ta změna?“ Lucien pokrčil rameny:„Tak to netuším, ale víš, jak to ti šéfové nahoře i dole občas mají,“ ďábelsky přivřel oko.

„Hrozně mi chybíte, kluci, nebe je fajn, ale trošku nuda pro holku jako jsem já.“ Dala hlavu na stranu a hezky se usmála. „Taky nám chybíš, ale i v pekle je čím dál míň legrace. Samá nařízení, regulace, formuláře, EET, GDPR. Nic už nejde jako dřív, kdy jsme hříšníky rovnou házeli do kotle. Teď se každej odvolává, vymlouvá na zdravotní důvody, psychickou nezpůsobilost, prej, že to bylo sestříhaný, kecá o „úhlu pohledu“ a my musíme čekat, kotce plné lidí. Děs.“ „Vypadá to, že ani peklo už není, co bejvávalo,“ zasnila se Anděla. „Pozdravuj Lucifera a hodně štěstí tady s tím... případem.“ Lucien poděkoval a zmizel. Anděla zůstala sama, z jejích ramen spadla obrovská tíha.

„Posaďte se, Andělo“ řekl nejvyšší, tentokrát s úsměvem. „Chci se vám trošku omluvit za tu poslední zkoušku minulý týden a zároveň vám pogratulovat k titulu Anděl strážný první kategorie.“ Anděla seděla a úplně tomu nerozuměla. „Takže to byl jen test, co vydržím?“ zeptala se. Nejvyšší přikývl. „Tak nějak. Snad jsem na vás nebyl moc přísný. Ale bylo to potřeba. Museli jsme si vás důkladně prozkoušet. Vaše podmínka se teď ruší a dostanete nový případ, jak jste si přála.  Jsem rád, že jste mě nezklamala. Vím, že to nebylo lehké.“ Anděle se na tváři rozlil andělský úsměv. „Děkuji, uff. Popravdě, už jsem ve vás začala trošku ztrácet víru.“

Muž se hlasitě zasmál, slýchal to docela často. „Díval jsem se do složky a mám z vás radost, Andělo. Viděl jsem, co všechno jste zvládla. Muselo být těžké nezadupat ho do země, když vím, že s vyřizováním účtů nemáte problém a dřív byste s každým takovým vyrazila dveře a vytřela schody. Jak jste snášela ty chorobné pomluvy, výmysly a lži? Měla jste ho mnohokrát mezi prsty jako malou mouchu, přesto jste ho nerozmáčkla. Jak to?“

„Možná jste měl pravdu. Možná jsem ho měla opravdu nějakým podivným způsobem ráda a pořád jsem doufala, že toho nechá. Že v něm vyhraje ta lepší část, svědomí... Ty věci byly navíc natolik absurdní, že se mi vlastně ani nechtělo s tím nic dělat. Daleko zábavnější bylo čekat, až se v tom vykoupe sám. Bohužel už ho znám dokonale – místo, aby žil, pořád vede nějakou trapnou válku. Možná tam uvnitř je nebo bylo něco dobrého, ale časem se to obalilo a stal se z něj jehelníček. Jediné, z čeho čerpá, je bolest – ta vlastní - i ta, kterou působí. Aby jí dosáhl, udělá cokoliv. Časem jsem znala všechny triky, lži a úskoky a naučila se s tím pracovat. Možná mi ho bylo i trochu líto. Ať dělal, co dělal, nakonec to nevyšlo.“

„Andělo, díky za vaši práci. Slibuju, že další klient bude za odměnu.“ Usmála se. „Mohla bych mít přání?“ zeptala se ještě. „Povídejte, o co jde?“ „Ráda bych mu na rozloučenou ještě něco řekla, můžu? Vím, že ho už asi nezachráním, ale přece jen…“ Nejvyšší šéf se uznale usmál. „Je hezké, že vám na něm záleží i teď. Máte to mít.“

Slétla na zem, po špičkách se k němu přiblížila a zaťukala mu na rameno. Díval se na ni nedůvěřivě. „Nazdárek,“ řekla „bude ti to připadat divný, ale znám tě jako nikdo jiný na tomhle světě. Vím, že ses uvnitř rozlámal na minikousky, že to šíleně bolí, že to chceš honem všem nandat, ukázat, vrátit i s úroky a hlavně nedat nic znát. Ale NIKDY nenech touhu po pomstě řídit tvůj život a tvá rozhodnutí. Dovede tě to totiž jedině někam, kde velmi brzy zjistíš, že vůbec nechceš být a nebude návratu. Nikdy jsi mě neposlouchal, ale teď, když opravdu odcházím, bys aspoň jednou mohl. Přemýšlej o tom.“ Chlap zůstal stát a zíral do prázdna. Anděla roztáhla obrovská bělostná křídla, s úlevou mu zamávala a za chvilku zmizela za horizontem.

 

První díl Anděla Strážná 999: https://boehmova.blog.sme.sk/c/482864/povidka-andela-strazna-999.html

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

DOMOV

Poukázali na spornú Foraiovu poľovačku, úrady im nechcú vrátiť revír

Okrem bývalého šéfa Všeobecnej zdravotnej do revíru chodí strieľať aj Róbert Veselka, konateľ jednej z firiem zo zdravotníckej skupiny Medirex.

PODCAST DOBRÉ RÁNO

Dobré ráno: Hybridy klamali, majú oveľa vyššiu spotrebu

Ako hybridy nešetria palivo tak, ako sľubovali.

Stĺpček Zuzany Kepplovej

Prípad poľovníkov ilustruje, aké ťažké je byť smelým zajkom

Byť odvážnym kritikom je ako kráčať po povrchu Mesiaca.


Už ste čítali?