Povídka: Zalepená pusa

Autor: Tereza Boehmová | 16.5.2018 o 12:42 | (upravené 16.5.2018 o 17:29) Karma článku: 1,07 | Prečítané:  288x

A pak v dálce zahlédla obrys jeho postavy. Nemohla se splést. Kráčel k ní rázným krokem, ale se svěšenou hlavou. Tak nějak nevesele, ale odhodlaně. Vypadal dobře. Velice dobře. Skoro jako ve skutečnosti.

„Co tu zase chceš v mym snu?“ zaútočila na něj, když stál úplně u ní. Zněla protivně, i když vlastně byla tak ráda, že se ukázal. Ušklíbl se: „Prosím tě, tyhle řeči, kdy předstíráš, že jsem tady o svý vlastní vůli a tys to vůbec nechtěla, jsou opravdu zbytečný. Já jsem se sem rozhodně nijak nevnucoval. To ty mě sem voláš skoro každou noc. Jsem z toho docela unavenej. Už pár týdnů jsem pořádně nespal a jsem z těch našich hrátek rozlámanej.“

 „Vyspíme se spolu?“ otočila se k němu a v očích měla radostné jiskry, protože tak většinou její sny o něm končily. Nikdy neměla dost. Ráda se ho dotýkala, jak se jí hodilo, hladila mu tvář, líbala krk i pěkná ramena a jazykem obkroužila břicho. Nechala se unášet náladami a kulisami, které sny produkovaly, a pokaždé to byl výlet odlišnou erotickou krajinou. Někdy se milovali něžně v posteli, jindy si dali rychlovku na stole nebo v kuchyni na lince, někdy si to rozdali pomalu a dlouze na rozkládacím gauči nebo na dece na zemi. Vystřídali mnoho hotelů, bytů ve spoustě měst a zemí. Probouzela se vyčerpaná, ale šťastná. Když ho pak viděla na živo a vybavila si, co jí v noci prováděl, a kde všude ještě cítila jeho rty, musela se pousmát. Občas ji přistihl, jak na něj civí, nevydržel ten pohled, sklopil hlavu a pravděpodobně ji měl za cvoka.

„Přišel jsem si promluvit,“ překvapil ji tentokrát. „Jo ve snech, to jsi na mluvení machr, viď?,“ dobírala si ho. „To říká ta pravá,“ oplatil jí. „Slečna odvážná.“ Měl pravdu. Přestože napětí v reálném světě mezi nimi šlo krájet jako hustou mlhu u Rákosníčka, neuměli to rozetnout.

 „Potřebuju to ze sebe dostat bez přerušování, takže jestli mi budeš skákat do řeči, zalepím ti pusu,“ dodal rázně. „To bych ti nějakou náplast musela ve svý fantazii vytvořit, nezapomínej, že je to můj sen,“ zasmála se. Zavrtěl hlavou a přiložil jí prst na pusu, „Já tě varuju,“ zněl odhodlaně, takže raději ztichla.

 „Ve snech sis mě uplácala, jak se ti to hodilo, jako nějakého panáka, vzalas mojí podobu a do ní nacpala svůj vytoužený obsah. Celého sis mě vyprojektovala, vydesignovala a očekáváš, že to, co hrajeme tady, bude pokračovat i v reálu. Ale já prostě nepasuju do něčí představy, nejsem tvá cvičená opička, ani loutka, jsem taky jenom chlap a nedám se moc tvarovat. Pokaždý, když se ti podívám do očí, vidím, jak jsem zase v něčem selhal. Jak jsem měl asi říct něco, co jsem neřekl, udělat, co jsem neudělal. Jak jsi zklamaná. A čím víc se snažím, tím víc selhávám. Jsem unavenej z tý bezmoci. Sakra… chci tě, ty přece musíš vědět, že jo. Copak bych se tak hrozně namáhal, kdybych tě neměl rád? Ale chceš ty mě? Opravdového mě? Nebo jen tu svou představu?“

Na chvíli se odmlčel a díval se na ni. Čekal, že se bude bránit nebo něco namítat, ale mlčela. Opravdu se soustředila na každé slovo a viděl, že o tom přemýšlí.

„Jestli chceš toho chlapa, co sis vysnila, tak mě musíš nechat jít, abych se jím pokusil stát. Nech mě nadechnout. Dej mi prostor. Dej mi čas. Musím pustit tvojí ruku a nemít nad sebou neustále tvůj osvícený vševědoucí hodnotící dozor. Chápeš to? A taky od začátku se ti snažím naznačit, že v reálu nejsem žádná výhra. Jsem naopak docela krutý chladný stvoření a nevím, zda to vůbec kdy chci změnit. Seš si jistá, že tohle vážně chceš a že na to máš? Co když ti budu pořád jen a jen ubližovat? Nebylo by lepší zůstat tady ve snech, kde můžu být pořád tím, kým mě chceš mít?“

„Už můžu něco říct?“ chtěla vyslovit, ale sen právě skončil a ona ležela sama napříč ve velké posteli mezi několika polštáři. Dost divnej sen, pomyslela si a snažila se nic z něj nezapomenout. S tím plněním prázdné nádoby měl určitě pravdu, ale časy se trochu změnily. Byla dávno připravená utkat se s realitou.  

V kanceláři do něj vrazila hned po příchodu. Díval se na ni takovým zvláštně smutným pohledem, ale nahlas neříkal nic, tak jako celé ty roky. Chystal se zabočit z chodby do místnosti ke kopírce, ale zastavila ho.

„Hej! Ty!“ zavolala na něj, až se sama lekla svého hlasu. „To bylo zase v noci řečí, už mě to přestává bavit,“ řekla mu. Díval se na ni jako na šílence, který mluví z cesty, ale přece jen zachytila zvědavost a možná trochu zvráceného zalíbení. To jí dodalo odvahu. „Hele, mohl bys mě už konečně vzít někam do hotelu a rozdat si to se mnou? Kecat o tom a analyzovat, kdo, co a jak… to můžeme pak až do důchodu.“

„Sice netuším, o čem mluvíš, žádnej noční rozhovor si nepamatuju. Ale sex s tebou si dám moc rád. Dej vědět kdy a kde, přijdu tam.“ To bylo snazší, než si myslela. Usmál se: “Jsi fakt úplně šílená, ale líbíš se mi dost. Tak snad nebudeš zklamaná.“  Tím si jistá být nemohla, protože – jak jí už ve snu prozradilo jeho alterego – vymalovala si ho v těch nejlepších barvách. Ale byla ochotná to risknout a nějakou tu nesrovnalost tu a tam shovívavě přehlédnout.

Hlavně, aby se ještě před tím nepustil do důkladného rozboru situace -  to by mu asi raději zalepila pusu ona. 

 

 

 

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

EKONOMIKA

Pondelok bola jedna veľká katastrofa. Problémy s STK pokračujú

Ministerstvo dopravy zmenilo pravidlá pre stanice technickej kontroly. Tie hovoria, že s novým systémom sa ešte nenaučili pracovať.

STĹPČEK PETRA SCHUTZA

Dá sa len dúfať, že nové poňatie STK sa neobráti do ďalšieho zlyhania štátu

Rozdiel od predchodcu zo Siete nevidieť.


Už ste čítali?