Zakázaný pokrm poznání mu dodal sílu
Najednou řeči zvířat, ptáků rozuměl
Rád by teď po boku měl svoji vílu
Však poslouchat on nikdy příliš neuměl
Možná, až příště potkáš lvici…
Co vzdá se moci krvelačné šelmy
Řekne ti hlasem, co patřil panovnici
že odložila kopí, štít i helmy
Hlavu ti k nohám složí věrně
Zatáhne drápy, drbat ji můžeš na břiše
A vše cos dříve viděl černě
Najednou splyne v sladkou vůni Cypřiše
Poznáš včas možná, cos právě dostal do rukou
Když do očí se zaklesne ti pevně
Tohle je smlouva s dlouhodobou zárukou
Mohla mít všechny, vybrala si tebe, svého vězně
Pro cestu k spravedlivé vládě
Nad říší zvířat, rostlin, divých živlů, smutných lidí
Už nejsi žádné hloupé mládě
A ona všechny chyby v tobě stále dobře vidí
Uběhlo tolik přezbytečných let
A teprv teď to zvolna lehce chápeš
Co skryto jest a cos měl dávno poznat hned
Občas cíl vidíš, ale stále ještě tápeš
Cos měl, cos mohl a co ti uniká
Už vidíš, že k ďáblu daleko má
Snad harmonie zazní do ticha
A láska nebude už hluchá, němá
Možná, až příště potkáš lvici…
Pak všechny zachráníte spolu
Pohladíš včas tu zlatou hustou kštici
A nedívej se na ni nikdy znovu spatra dolů
(slovenský blog poezii nezařazuje na titulní stranu blogu, což je docela zajímavý nápad, aspoň si článek najdou jen nadšenci)