reklama

Jaký to tedy je - odejít z práce, kterou máte rádi a jste s ní skoro prorostlí?

Seknout s prací po tolika letech je divnej pocit. Zvlášť, když je to práce, která vás baví a dost pohlcuje. Hlavou se pak honěj různý pochybnosti, protože jste si tak nějak mysleli, že v týhle práci zůstanete klidně i do důchodu.

Písmo: A- | A+
Diskusia  (13)

Jste s ní prorostlí, dýcháte pro ni a pro ty lidi, co píšou blogy. Jste zvyklí lidem o půlnoci opravovat fotku v článku nebo chybu v titulku, když vám napíšou přes fcb. Radost z toho moc nemáte, ale většinou je do háje prostě nepošlete… vždyť to zabere jen pár minut. Jste k dispozici 24/7 pro drobnou výpomoc. Některý kolegy znáte tak dlouho, že o nich víte snad úplně všechno a oni o vás taky. Rodina, skoro. Máte je rádi. Dobře se vám s nimi pracuje.

Ale pak to přijde, vám se už pár dní motá strašně hlava, není vám dobře, sedíte v čekárně u doktora a najednou si to formulujete nahlas. Já prostě nemůžu takhle dál. A jak se rozhodnete, jdete do toho, protože víte, že musíte a že přišel váš čas. Hlava se točit přestane a v těle se rozlije velice příjemnej pocit, že děláte dobře.

SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

A pak se začnou dít věci, který nečekáte. Lidi jsou na vás strašně hodní, podporují vás, děkují vám, píšou vám milé podpůrné vzkazy, média chtějí rozhovory. Hodní kamarádi a kolegové z jiných médií vám nabízejí práci. A vy si říkáte.. Aha vida, změna, ale... neudělala jsem tak moc, přece… a jste uprostřed toho takoví lehce ztracení, zahlcení sebou a svými prohlášeními a máte se trochu dost. Ale víte, že pár věcí říct musíte, protože je to důležitý a jiným odcházejícím se prý moc mluvit nechce. Vám se taky nechce, lepší by bylo v klidu sedět na zahradě a číst si knížku, když máte konečně volno. Ale víte, že musíte překonat odpor k veřejnému vystupování, protože jste výpověď dali z dost zásadních důvodů a jste naštvaní, že vůbec k takovým situacím může dojít a kam jsme se nechali zatlačit.

SkryťVypnúť reklamu
reklama

Taky se vám vůbec nechce na demonstraci, protože nesnášíte shluky lidí a víte, že se rozhoduje u voleb, ne na ulici. Ale jdete, protože chcete vyjádřit nesouhlas a víte, že je to důležitý, ukázat, že tady ještě pořád jsme a nesouhlasíme s tím, aby se prezident choval jako hulvát, nerespektoval ústavu a ministr financi byl lhář a manipulátor ovládající média a kdo ví, co všechno ještě. Stojíte tam, na Václaváku a je vám smutno a říkáte si s vlastním otcem, který byl v roce 1989 na Národní Třídě… že jste doufali, že tohle už prostě NIKDY nebude potřeba. Že totalitní praktiky se nemůžou vrátit, ale je to tady a už kvůli tomu, jakej svět si přejete pro svý děti, tam jít prostě musíte. Znovu se zvoní klíčema… přijde vám to moc, trošku nepatřičnej kýč, ale chápete to jako gesto.

SkryťVypnúť reklamu
reklama

A doufáte, že všichni lidi nejsou přece jen tak hloupí, aby sedli na lep PR týmu Andreje Babiše. Že pochopí, kam nás směruje Miloš Zeman a že Rusko fakt není náš milovaný spojenec, co nás zachrání před zlým Západem. A taky máte radost, že přišlo tolik lidí a že pořád ještě nejste sami, komu to celý připadá fakt blbý a nepatřičný.

Ráno se probudíte a nezapnete blog iDNES. Smutno vám je, ale nedá se nic dělat. Nastavíte si jinou homepage. Děti maj radost, že je víc posloucháte, nekoukáte pořád do monitoru a že o víkendu nemáte službu. Máte naštěstí ještě jednu práci, takže nejste uplně bez peněz. Začnete psát články pro Reflex, vyjdou vám dva hned brzy po sobě a třetí čeká na příští týden. Založíte si blog na SME a mile vás překvapí, jak hezky vás přijme slovenské publikum i místní admin tým. Máte radost, že pár českých blogerů přijde blogovat s vámi, prý aby vám tam nebylo smutno. Doufáte, že konečně snad najdete čas a dopíšete knížku pohádek a vůbec, že budete víc psát než číst a hodnotit cizí texty. A nějak víte, že není čeho litovat, že byl správnej čas a že to stálo za to. Pro váš dobrej pocit ze sebe. Protože PROTO!

Tereza Boehmová

Tereza Boehmová

Bloger 
  • Počet článkov:  60
  •  | 
  • Páči sa:  5x

Vyšly mi zatím 3 knížky, kniha pohádek Zuzanka a Goldýš, fejetony Matka z cukru a oceli a pohádky Zajíček Zlobílek. Vystudovala jsem žurnalistiku, žila chvilku v USA, v Praze jsem pak pracovala například v rubrice názory MF DNES jako editorka a později jako administrátorka blogu iDNES.cz. Píšu články a fejetony do různých časopisů a zabývám se firemním PR. Zoznam autorových rubrík:  FotoblogyPovídkyPolitika a názoryNezaradenéSúkromné

Prémioví blogeri

Monika Nagyova

Monika Nagyova

295 článkov
Juraj Hipš

Juraj Hipš

12 článkov
Martina Hilbertová

Martina Hilbertová

49 článkov
Adam Valček

Adam Valček

14 článkov
Yevhen Hessen

Yevhen Hessen

19 článkov
reklama
reklama
SkryťZatvoriť reklamu