Tereza Boehmová
Povídka: Holka na důchod
Telefon pípnul někde daleko v kuchyni. Běžně ho měla neustále u sebe, ale tentokrát nečekala hovor, tak se k němu nijak zvlášť nehnala.
Vyšly mi zatím 3 knížky, kniha pohádek Zuzanka a Goldýš, fejetony Matka z cukru a oceli a pohádky Zajíček Zlobílek. Vystudovala jsem žurnalistiku, žila chvilku v USA, v Praze jsem pak pracovala například v rubrice názory MF DNES jako editorka a později jako administrátorka blogu iDNES.cz. Píšu články a fejetony do různých časopisů a zabývám se firemním PR. Zoznam autorových rubrík: Fotoblogy, Povídky, Politika a názory, Nezaradené, Súkromné
Telefon pípnul někde daleko v kuchyni. Běžně ho měla neustále u sebe, ale tentokrát nečekala hovor, tak se k němu nijak zvlášť nehnala.
Při pohledu na ty známé špičky hor, šumění vodotrysku a jezerní vodní plochu, si uvědomila bolestnou skutečnost.
Bylo nesnesitelné horko. Anděla seděla na dlouhém prkně, vysoko nad zemí a klátila nohama s pěkně tvarovanými kotníky.
A pak v dálce zahlédla obrys jeho postavy. Nemohla se splést. Kráčel k ní rázným krokem, ale se svěšenou hlavou. Tak nějak nevesele, ale odhodlaně. Vypadal dobře. Velice dobře. Skoro jako ve skutečnosti.
„Tak koho tu máme dál?“ sundal brýle a promnul si otlačený nos. Brýle přitom vůbec nepotřeboval, viděl ostře klidně i za 3 rohy, ale nějak si je během času přisvojil, protože přece jen dodávaly pocit dalšího stupně vážnosti.
Pamatujete na ty krásné doby, kdy kroky vlád směřovaly k větší svobodě jednotlivce? Kdy po 40 letech nesmyslných regulací a nařízení bylo hlavní náplní představitelů státu je rušit?
„Mohla bys přestat už dělat uraženou - nebo co to jsi - a nakreslit mi ještě nějaký obrázky, vždyť víš, jak to mám rád.
„Víš, i anděl může párkrát zakopnout. I anděl je v podstatě nedokonalý stvoření, co občas ošklivě a trvale pokouše všechny kolem,“ napsala na mrak a poslala mu to dolů do pekla.
„A tohle děláte často?“ příjemný mužský hlas zazněl do tmy a ticha té zvláštní kavárny. „Co máte na mysli?“ zeptala se opatrně, ale snažila se, aby zněla mile a aby její slovenský přízvuk nebyl slyšet.
Letos mám valentýnskou milostnou povídku hotovou nějak o dost dřív. Asi, že je mi tak zle z české politiky, tak si utíkám jinam. :-)
Jako soukromý článek zveřejňuji pohádku - no je to spíš taková bajka... V září 2018 by mi měla vyjít knížka Zuzka a Goldýš, kde holčička zažívá dobrodružství se psem ve snech. Potřebuji radu, zda tuhle v knížce pro děti nechat.
Určitě taky nějakou takovou znáte. Tu holku s růžovými brýlemi. Nevidí na tom chlapovi žádné chyby a všechno - i to nejhorší - vždycky omluví...
Ačkoliv sedmičky bývají obvykle hned po devítce moje šťastná čísla, tenhle rok bych za nějak výrazně šťastný rozhodně neoznačila.
A co kdyby… co kdyby vytrhla stránky z té knížky a spálila celou poslední kapitolu. A z hollywoodského hororu se náhle stal příběh se šťastným koncem. Ale jak na to?
I ti nejkritičtější z nás pravděpodobně uznají, že Babišova předvolební kampaň fungovala a jeho tým ji připravil a vedl dobře. Babiš harcoval po celé zemi a mluvil s lidmi.
Že to nějak takhle dopadne jsem bohužel tušila. Zejména po rozhovoru s kamarádem, který žije a podniká na venkově.
„Posaďte se támhle do křesla… však to znáte,“ řekla psycholožka, usmála se trošku na sílu a v duchu přetočila čas o hodinu, až za ním zapadnou dveře.
Znáte ten příběh… Byla krásná, mladá, sexy, zdála se čestná, přímá a upřímná, přísahala vám věrnost a vy jste s ní vstoupili dobrovolně a s velkou parádou do svazku manželského.
Schody. Točité skleněné schody. Dívala se na ně, znala každý jejich záhyb, každou prasklinu a musela se usmát. Na malý moment ho oživila.
Moje starší dcera Anička má v šesté třídě jako povinnou četbu Erbenovu Kytici. Ááá, říkám si, skvělá šance pro matku, připomenout si klasika, takže to čteme společně nahlas...